Nežvaňte!

Nežvaňte! Stručně jasně radí Václav Štrupl. Bum ho! Zestručňujte, zkracujte, nehyřte vycpávkami, zlikvidujte vatu. Ale, ruku na srdce, ono se to pěkně říká od pivního stolu, hůře se však činí u stolu psacího. Ptáte se jak na to? Měl bych tu takový návod. Neříkám, že je jediný, ani že je nejlepší. Nadto si to ale myslím.

Nejprve ale o podle mého názoru hlavní příčině autorské velkohubosti. Vše se odvíjí od toho, jak při psaní autor uvažuje. Pokud budete psát a přemýšlet zejména o tom, co si o vás asi pomyslí čtenář, pak s nejvyšší pravděpodobností nenapíšete dobrý text. Zákonitě začnete na čtenáře dělat ramena, uvolnění opadne a budete křečovití. Začnete se zbytečně rozepisovat a zaměříte se více na formu než na obsah. To co budete produkovat bude špatné.

Odhoďte proto svou ješitnost, své ego. Vlastně cokoli, co považujete za něco svého, pošlete k šípku. Zaměřte se na čtenáře a na samotný tvůrčí proces. Jakmile se zbavíte všeho, co považujete za své, pak teprve získáte styl, který s vámi bude čtenář spojovat. Mezi vámi a vašim čtenářem vznikne jistý zvláštní typ duchovního vztahu. Nenechte se ale uvést v omyl, že všechno co získáte bude něco co byste mohli považovat za své. Kdo by takto uvažoval, celé své snažení by zbořil jako jako dům z karet a byl by opět na začátku.

Prostě, lidově řečeno, nežvaňte!.

Publikováno: 16. února 2005
Trvalý odkaz: http://www1.mraveniste.org/weblog/2005/02/16-nezvante.html
Autor: Jan Bien

Komentáře

1. David – 16. února 2005, 18:36

Nemyslim, ze je to jen o egu, nekdo je proste jen ukecanej. Nicmene napada me nekolik takovych, kteri by si rady o strucnosti nebo o egu k srdci vzit mohli.

2. mat – 16. února 2005, 19:44

Jistá forma „užvaněnosti“ nicméně nese i své ovoce – kde by byl bez své lyrické „užvaněnosti“ třeba takový Bohumil Hrabal nebo třeba autor současné komety mezi českými (resp. moravskými) blogy, proslulý ostravak, …

3. Petr Staníček – 16. února 2005, 21:22

Nějak mi tam ale chybí, na jaké články se to vztahuje. Pokud na webu sděluju informace (zpravodajství, obchod, oborové články), pak ano, stručnost nade vše. Ale pokud čtu subjektivní příspěvky, pak je samozřejmě tahle rada plně scestná. Kdo by si četl třeba blog Petra Koubského, kdyby hodil stranou svou osobitost a omezil se na holá fakta? Já ne.

4. Plaváček – 17. února 2005, 07:06

Třeba já, že. :-)

5. Brbla – 17. února 2005, 09:56

Původní komentář: IMHO záleží i na cílové skupině a zaměření článku. Pak autor sahá k vatě, třeba jen proto, aby byl článek stravitelnější (vhodná „cukrová“ vata člověka „probudí“, donutí ho neusnout u obsahově zajímavého, leč nemastně-neslaně psaného článku). Důležité je neutopit obsah ve zbytečných slovech (což je můj věčný problém 87).

Revize komentáře: Souhlas!

6. Vilém Málek – 17. února 2005, 19:33

[3] Souhlasím. IMHO paušální zakracování textu je nesmyslné, text by jednoduše měl být úměrný myšlence a jejímu cílení. Budu-li psát odborný článek o nezvyklých vlastnostech GABA, určený pro tři nejlepší odborníky na světě, vystačím si s pěti větami, pokud ho ale mají číst i „normální“ chemici, bude mít tak třicet stran ;-)

7. David – 18. února 2005, 13:30

[2] No treba prave ostravak by klidne strucnejsi byt mohl, takhle dlouhe clanky me odtazuji a proto ho nectu. Ale to je samozrejme muj zcela subjektivni nazor a uvedomuju si, ze pres 4000 jeho ctenaru se mnou souhlasit nebude.

Váš komentář

K článku nelze připojit komentář, Mraveniště bylo zakonzerováno.