INSPO: O sociálních bariérách webu

Zkusili jste si někdy porovnat použitelnost všech mediálních a komunikačních prostředků které nás obklopují? Schválně, co je nejpoužitelnější: tištěné písmo (noviny, knihy), televize, rozhlas, nebo web? No jasně že web. Při používání webu si uživatel sám řídí formu, tempo, a pořadí, jakým bude informace vnímat, což žádné jiné médium neumožňuje.

Vypadá to trochu jako plácání do vody? Budu konkrétní. Web není jen HTML dokument zobrazený na počítačové obrazovce, ale i dokument vytištěný. Je to vyhledávač v dokumentech. Dokonce i hlasová čtečka, či braillský řádek, to všechno je web.

Handicapovaní a web

Není divu, že web prolamuje bariéry lidem s handicapem. Zrakově postižení si dokumenty zvětšují, či si je nechávají předčítat. Vozíčkáři se nemusejí přepravovat do nejbližší trafiky pro aktuální výtisk oblíbeného deníku. Neslyšící vesele chatují a diskutují, jak ve fyzickém světe mohou jen se znalci znakové řeči.

Pěkně se předchozí odstavec čte, jen co je pravda. Ano, pro handicapované je web nejdostupnější možnost, jak komunikovat se světem. Byla by ale bláhovost myslet si, že tak dnes web funguje. Společným jmenovatelem dílčích přednášek konference INSPO 2005 byly dva druhy bariér, které praktickému rozšíření webu mezi handicapované brání:

1. Bariéry technické – špatně postavené weby.
2. Bariéry sociální – malá integrace handicapovaných lidí ve společnosti.

Mnoho lidí zužuje problematiku bezbariérového webu pouze na technické aspekty. Sociální problémy bývají opomíjeny, ač mohou být podstatnější.

Neslyšící na webu

Jako příklad mohu uvést naše neslyšící webové spoluuživatele. Dnešní web z velké míry pojat jako vizuální médium a neslyšící by tedy neměli mít problém jej používat. Ano, technické bariéry jsou takřka minimální, jsou-li nějaké. Ale ty sociální.

Pokud jste se někdy učili cizí jazyk, dáte mi jistě zapravdu, že je to dřina. Velká dřina! Bez denního stimulování aktivním mluvením nelze jazyk ovládnout kvalitně, nikdy nelze mluvit lépe jiným jazykem, než mateřským. A teď si uvědomme, že mateřská řeč je pro neslyšící znaková řeč.

Znaková řeč neslyšících je neskutečně vzdálenější, než si jsou vzdálené dva libovolné „orální“ jazyky. Znaková řeč stimuluje jiné části mozku, než běžná lidská řeč. Neslyšícím tak od ztráty sluchu zaostává nedostatečně „drilované“ jazykové mozkové centrum.

Neslyšících lidí si uvědomují svůj slabší písemný projev. Vznikají u nich sociální bariéry (čtěte mindráky) a stávají se jen pasivními uživateli. To je špatně, protože web je médium bilaterální (čtěte oboustranné).

Velmi pěkně k tomuto tématu na INSPO 2005 hovořil, sám od narození neslyšící, Tomáš Wirth z Neslyšící.cz.

Handicapovaní a společnost

Mohli bychom pokračovat dál, k vozíčkářům, jinak tělesně handicapovaným a tak dále. Součást INSPO tvoří také literární soutěž handicapovaných: Internet a můj handicap (Helpnet). Přečtěte si autentická svědectví lidí, jejichž osud si můžeme jen s těží představit. Třeba upřímnou vítěznou výpověď Jana Spěváčka: Dobrý pomocník, ale zlý pán (Helpnet).

Všichni jsme zodpovědni za integraci handicapovaných do společnosti. Jsou to lidé, stejně jako my. Bude jen dobře když od nás uslyší Nietzschovo „Člověk, to zní hrdě!“.

Uvědomuji si nyní, že odbíhám od tématu webdesignu, leč vše souvisí se vším. I my, jakožto tvůrci, správci a hlavně uživatelé webu můžeme udělat mnoho. Když budeme brát všechny lidi jako rovnocené, budeme stejně přistupovat i ke své práci. Je třeba, aby každý z nás začal u sebe. To čemu věříme funguje zcela mimoděk skrze naše podvědomí, z naší práce je skutečná pohnutka cítit.

Související: Tento článek patří do seriálu INSPO 2005.